Odstranění zalomených nástrojů z kořenového kanálku

Odstranění zlomeného nástroje z kořenového kanálku patří mezi nejnáročnější disciplíny moderní endodoncie. Jedná se o situaci, které se většina zubních lékařů obává, neboť vyžaduje nejen technickou zdatnost, ale i rozsáhlé zkušenosti a značnou dávku trpělivosti.

Proč je tento výkon tak obtížný?

Kořenové kanálky mají velmi variabilní anatomii – mohou být úzké, zakřivené nebo obsahovat postranní ramifikace. Pokud dojde ke zlomení nástroje hluboko v kanálku, omezený přístup a snížená viditelnost situaci výrazně komplikují. S rostoucí hloubkou uloženého fragmentu se zvyšují i technické obtíže:

• Riziko perforace kanálku – neopatrná manipulace může nevratně poškodit dentinové stěny.

• Ztráta přístupu k apikální části kanálku, což může zásadně ohrozit úspěch celé endodontické léčby.

Moderní nástroje a techniky

Současná endodoncie nabízí díky pokročilým technologiím reálnou možnost odstranění i hluboko uložených fragmentů:

• Endodontické operační mikroskopy – poskytují nezbytné zvětšení a intenzivní osvětlení, které umožňují maximální preciznost.

• Ultrazvuková zařízení a koncovky – umožňují cílenou a šetrnou preparaci okolí zlomeného nástroje a jeho postupné uvolňování.

• Speciální extrakční systémy – například smyčkové mechanizmy nebo koaxiální trubičky, které fragment pevně uchopí a usnadní jeho vytažení.

• Doporučené protokoly pro konkrétní případy jak a které nástroje použít 

Prevence jako nejlepší strategie

Přestože moderní technika umožňuje zvládat i složité komplikace, prevence zůstává vždy nejefektivnějším řešením. Riziko fraktury nástroje lze minimalizovat následujícími kroky:

1. Volba  kvalitních a správně dimenzovaných nástrojů.

2. Dodržování přísné sekvence instrumentace a správných pracovních protokolů.

3. Respektování přirozeného zakřivení kanálku a jeho anatomických specifik.

Klinická doporučení

Úspěch při odstraňování fragmentu závisí především na vytvoření dostatečně širokého přístupu – bez ohledu na to, zda se zlomený nástroj nachází v koronální, střední nebo apikální třetině kanálku. Doporučuje se rozšířit kanálek minimálně na ISO velikost 60 při 2% konicitě, a to pomocí rotačních nástrojů nebo nástrojů Gates-Glidden. Současně je vhodné vytvořit alespoň částečný bypass kolem fragmentu.

Jakmile je tento přístup zajištěn, lze využít ultrazvukovou koncovku, jejíž vibrace postupně uvolní a umožní extrakci fragmentu z kanálku. Mezi dostupnými řešeními se velmi dobře osvědčují specializované ultrazvukové koncovky, například design vyvinutý profesorem Yoshim Terauchim, které jsou vysoce efektivní a patří k doporučovaným nástrojům pro tento typ výkonu.